Provozní stránky Letecké školy BEMOAIR

O skupině Zlínů Bemobox a jejich vystoupení
Skupina s názvem Bemobox pochází z benešovského letiště a je složena ze čtyř letounů Zlin, 2x Z-142 a 2x Z-43…..  Videa z vystoupení v roce 2003 a 2004 jsou ke spuštění níže, na dalším odkazu je článek v PDF z FlyingRevue 2024 a úplně dole je samostatný text tohoto článku…

BemoBox – článek vydaný v časopise FlyingRevue 05/2024 

Video jako upoutávka na skupinu BEMOBOX – vystoupení v roce 2023

O skupině Zlínů Bemobox a jejich vystoupení
Skupina s názvem Bemobox pochází z benešovského letiště a je složena ze čtyř letounů Zlin, 2x Z-142 a 2x Z-43. Její původ a vznik se datuje do počátku devadesátých let, kdy tuto skupinu založil a sestavil benešovský pilot a instruktor Josef Dráb, zakladatel Bemoairu.

Bemoair je název Letecké školy, která měla od počátku vzniku oprávnění pro výcvik na motorových letounech a nikoliv pouze na kluzáky. Ostatně do dnešních dnů má naše ATO Bemoair pořadové číslo 002, kdy se pořadová čísla udělovala bez ohledu na leteckou odbornost, kterou škola prováděla. Josef Dráb následně založil tuto skupinu pod dojmem opakovaných vystoupení mladoboleslavské čtyřky Zlínů Z-142 v druhé polovině 80. let. Totiž na dvou leteckých dnech v Benešově vystoupili a uchvátili precizní skupinovou slétaností piloti z Aeroklubu Mladá Boleslav Jiří Just, Luboš Tušer, Ladislav Škréta a Bohumil Hlaváč, který tuto skupinu vedl. Jednalo se po dlouhé době fádnosti typicky Svazarmovských čísel na leteckých dnech o opravdu strhující podívanou, která nemohla žádného pilota nechat chladným a stala se svým způsobem velkou výzvou.

Zpočátku se v Benešově jednalo o tříčlennou skupinu, poskládanou z letadel, kterými tehdejší letecká škola Bemoair disponovala. Tedy šlo o roj, složený z vlastních letounů Z-126 OK-IFH, který „vodil“ dva letouny Z-43 OK-WOA a OK-WOH na číslech. Takto skupina létala asi jen dvě sezóny. Postupně se však skupinu podařilo doplnit o další dva vlastní Zlíny Z-142, OK-LNB a OK-ONR, kdy tvořila již regulérní box.

Kompaktnost skupiny podtrhovalo jednotné červeno-bílé zbarvení všech letounů. Pro zjednodušené, ale přitom výstižné označení na programových listech leteckých dnů jsme mezi sebou skupině začali říkat Bemobox, což se postupně ujalo a zůstalo do dnešních dnů. Takto následně vzniklá skupina Bemobox létala asi deset let do roku 2002 povětšinou na domácích leteckých dnech v Benešově a na Výstavišti v Praze Letňanech na výstavách Letadla a létání.

V této době tvořili skupinu piloti Jan Stehlík (Z-142 vedoucí), Karel Vobořil (Z-43 L2), Tomáš Bureš (Z-43 P3) a skupinu uzavíral samotný „trenér“ Josef Dráb (Z-142, 4), který na nás na všechny z jeho zadní pozice velmi dobře viděl, měl nás jako na dlani před sebou a upozorňoval okamžitě na zaznamenané nedostatky čísel při letu. Prezentovali jsme naše postupně vypilované umění na leteckých dnech, většinou na domácím letišti v Benešově, ale v roce 2000 a 2002 i na nově vzniklém pražském výstavišti v Letňanech při příležitosti výstavy a veletrhu Letadla a létání. Po té však nastal klid skupiny, kdy hnací motor a duchovní otec skupiny Josef Dráb se dále nemohl starat o chod a uplatnění skupiny jako dříve.

Avšak po šesti letech nečinnosti přišel jakýsi záblesk naděje v pokračování, když v roce 2008 benešovský pilot a akrobat na SU-29 Jan Zíval přišel s požadavkem na naše vystoupení v Roudnici n. Labem, na velkém leteckém dnu u příležitosti mezinárodního akrobatického závodu World Aerobatics Cup 2008, který sám pořádal.

A to byl na dlouhé roky poslední let skupiny Bemobox. Totiž ta velkolepě pojatá akce v Roudnici bohužel skončila ekonomickým propadákem a letecké dny v Benešově, kdysi tak oblíbené, také postupně prakticky skončily na neochotě je vůbec pořádat.

Naše vystoupení tenkrát v sobě nezahrnovalo současné srážení balónků v závěru, ale bylo vždy ukončené elegantním velkým vějířovitým rozchodem skupiny. Nutno tady poznamenat, že jsme si nikdy nezpůsobili sebemenší srážku, karambol či jiný incident hodný zvláštního zřetele a zaznamenání, i když meteo podmínky při nácvicích či vystoupeních často nebyly ideální a přívětivé.

Od roku 2000 začal alternovat na číslech další pilot Vítězslav Nováček, který zaskakoval za piloty, kteří zrovna nemohli letět. Ten nyní stabilně zaujímá pozici 4. letounu ve skupině, kterou zdědil po „trenérovi“ Pepovi Drábovi. Když nepočítám ojedinělé vystoupení Bemoboxu v roce 2008 v Roudnici nad Labem, tak v roce 2002 činnost skupiny na dlouhých 20 roků ustala pro postupný odchod většiny členů a k tomu také pro všeobecný nezájem.

Až v roce 2023 po dlouhé době nečinnosti a kdy už to vlastně ani nikdo nečekal, se díky leteckému nadšení a aktivitě Jiřího Kubele, pilota z AK Hosín, podařilo benešovskou skupinu Bemobox znovu „exhumovat“, poskládat a oživit, byť v obměněném složení:

1 Jiří Kubele vedoucí na Z-43 EOH, (po zácviku od Jana Stehlíka) (na foto vlevo)
2 L Karel Vobořil na Z-43 WOA, ( na foto vpravo)
3 P Jiří Huml na Z-142 DDT, (druhý zleva)
4 Vítězslav Nováček na Z-142 LNB. (druhý zprava)

V tomto novém složení jsme v roce 2023 odlétali naše nová vystoupení na leteckých dnech na Hosíně a ve Strakonicích, kam jsme byli pozváni. Na základě těchto vystoupení jsme získali pozvání na letošní dvoudenní letecký Den ve vzduchu v Plasích a na prestižní Historical Airshow v Mladé Boleslavi. A právě naše poslední vystoupení bylo přímo symbolické, neboť se konalo v místě vzniku našeho skupinového vzoru, v Mladé Boleslavi.

Tolik ve stručnosti o původu, historii a existenci skupiny Bemobox. Za připomenutí složení mladoboleslavského boxu Z-142 děkuji jejímu poslednímu žijícímu pilotu Bohumilu Hlaváčovi.

Následuje stručný popis vlastního vystoupení, které se mnohem obtížněji provádí, než se čte…

Na závěr krátké ukázky skupinové slétanosti, kdy se skupina předvede od vzletu do nastoupání a dvou zatáček o 360° ve tvaru „box“, poté přeřazení krátce do tvaru schody a ze tvaru „schody“ a zatáčkou o 180° se skupina postupným rozchodem přeřadí do „proudu“ a zahájí srážení barevných pouťových nafukovacích balónků v jednotlivých průletech.

Byť se tato disciplína může zdát snadnou a lehkou, opak je pravdou. Každý balónek má jinou velikost a pohybuje se hlavně proměnnou rychlostí. A to jak vertikálně, tak horizontálně a je velmi obtížné jej trefit v náletové rychlosti kolem 200 km/h diskem roztočených vrtulí.

Často se zdá, že zásah je jasný a nevyhnutelný, ale balónek v důsledku turbulentního prostředí od předchozích průletů letounů, těsně před letadlem doslova uskočí. Buď nahoru, nebo do strany, a někdy pak vzácněji projde bez úhony diskem roztočené vrtule. Takže to není vůbec tak snadné a jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Nicméně snaha a úsilí letců má pobavit vděčné obecenstvo. Každý podařený zásah balónku je doprovázen dobře slyšitelným třeskem i v kabině a následným potleskem publika. Po vyčerpání balónků či přidělených průletů letouny Bemoboxu přistanou jednotlivě, aby nezdržovali další číslo…

Pro Flying Revue 
Karel Vobořil